Je to zvláštní, snad už ani ne chaotická doba. Asi už jsem se zorientoval a nastavil si jiný způsob bytí a přizpůsobil se změnám.
Po roce konstatuji a říkám si : “ Jsem on-line a stačí to ! “ Hned se ale hlásí otázka: “ Jsem on-line a stačí to?“
No jasně že stačí . Spoustu činností jsem zvládl možná i efektivněji , mám více času na sebe, na rodinu, na domácnost.
No jasně že nestačí: Chybí mi cestování, koncerty, posezení s přáteli .
Dobře , něco jsem už prožil a tak probírám fotky, videa – vzpomínám a je mi líto těch, kteří zatím takovou možnost nemají – vnoučata.
Jsme ve spojení on-line, školu mají on-line, kamarády mají on-line. Jak to bude dlouho nikdo neví.
Jsem nakonec rád, že mohu být s nimi aspoň on-line !